Tchaj-jüan (Taiyuan)
V 6. století ve státech Východní Wej a Severní Čchi vyrostlo ve velké město a přední středisko buddhismu. Významné postavení si Tchaj-jüan udržel i za dynastie Tchang, jejíž zakladatel Li Jüan z něho pocházel. V sungské a jüanské říši byl regionálním administrativním centrem, za Mingů a Čchingů se stal metropolí provincie Šan-si.
V 19. století zdejší banky dominovaly celé Číně, ale rozvoj moderního bankovního systému pod evropským vlivem přinesl úpadek města. Začátkem 20. století význam Tchaj-üanu opět vzrostl po vybudování železničního spojení s tratí Peking–Wuchan. V období Čínské republiky (v letech 1911–1947) byl přejmenován na Jang-čchü. Stal se sídlem Jen Si-šana, fakticky nezávisle vládnoucího v Šan-si od roku 1913. Po vypuknutí čínsko-japonské války byl dobyt Japonci a do roku 1945 okupován. Navrátivšího se Jen Si-šana vyhnali začátkem roku 1949 komunisté a město se stalo provinčním centrem Čínské lidové republiky.
Po roce 1949 se Tchaj-üan stal průmyslovým městem koncentrujícím se na těžký průmysl, s velkými železárnami, chemičkami a produkcí stavebních hmot. Významné jsou i jeho univerzity.
Mapa - Tchaj-jüan (Taiyuan)
Mapa
Státní území - Čína
 |
 |
| Vlajka Čínské lidové republiky | |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| UG | Ujgurština (Uighur language) |
| ZA | Čuangština (Zhuang language) |
| ZH | Čínština (Chinese language) |